Kolonie v Severní Americe

První anglickou kolonií v Novém světě byla Virginie. Takto ji pojmenoval velitel výpravy sir Walter Raleigh, na počest údajně panenské královny Alžběty I. (podrobněji viz zde). Ona to kolonie v pravém slova smyslu nebyla: roku 1606 byla králem Jakubem I. založena Virginská společnost (více o Virginské společnosti zde).

Další kolonií, která vznikla o deset let později, se rozléhala od Massachusettského zálivu. Zde přistáli další puritáni hledající útočiště před anglikánskou církví. Prvním guvernérem byl John Winthrop (více zde). Kolonie, která své jméno převzala od zálivu, kde puritáni přistáli, Massachusetts, se rychle rozrůstala. Hlavním městem kolonie se stal Boston. Záhy počtem obyvatel předčila svou starší „sestru“ Plymouthskou kolonii, a tak se v roce 1691 sloučili (více o dějinách Massachusettské kolonie zde)

Roger Wiliams, který prchl z Massachusettské kolonie, založil s pomocí Indiánů kolonii Rhode Island s hlavním městem Providence (Boží prozřetelnost). Tato kolonie vešla v povědomí jako ta nejdemokratičtější v té době.

Nové kolonie vznikali v oblasti Nové Anglie velmi rychle i díky obrovskému nárůstu obyvatel. Průměrná puritánská rodina měla asi 7 až 8 dětí! Čím dál vícero lidí přicházelo ze Starého světa. Museli se tak zakládat nová a nová města a osady. Do roku 1640 tak puritáni z Massachusetts nechali vzniknout hned několika dalším koloniím, jako Connecticut, New Hampshire a Maine. Roku 1640 na několik let v podobě doby vlády Olivera Cromwella skončila slibná éra rozvoje. Ta začala až opět s obnovením monarchie a nástupem Karla II. na anglický trůn. Přišel nový impuls. Král uděloval území v Americe jako dar těm, kdo stáli na straně monarchie při občanské válce (1642 – 1648). Tak vznikly na počest krále pojmenované nové kolonie na jih od Virginie Severní a Jižní Karolína.

V roce 1634 založil kolonii Maryland lord Baltimore. Rozprostírala se na sever od Virgínie. Kolonie se stala útočištěm pro anglické katolíky pronásledované v Anglii. Vlastníky půdy byly většinou katoličtí šlechtici, ale poddaní byly většinou protestanti. Vládla zde velká tolerance.
V roce 1664 se Angličané rozhodli dobýt malé území Nizozemí, Nový Amsterdam. Nenarazili na větší odpor. Místo potom přejmenovali na New York, na počest bratra anglického krále Karla II. Jakuba, vévody z Yorku.

Angličané dobyli na Holanďanech taky území na jih od New Yorku (Nového Amsterdamu). Vévoda z Yorku ho daroval krátce po dobytí siru Georgi Carteretovi, jež tento kraj nazval podle svého rodného ostrova New Jersey.

V Anglii vznikali za občanské války různé sekty. Jednou z nich byla Společnost přátel. Anglikánská církev ji pochopitelně za její myšlenky nenáviděla a znepříjemňovala ji existenci. Společnost přátel se tak rozhodla hledat útočiště v Novém světě. Členům Společnosti se začalo říkat kvakeři. Jednomu kvakeru dal král za služby jeho otce vůči koruně území na jih od New Yorku. Tento kvakerský gentleman se jmenoval Wiliam Pann. Toto rozsáhlé, známé jako Pensylvánie (Pennovy lesy) území se stalo útočištěm kvakery, baptisty, ale i moravské bratří. Hlavním městem kolonie se stala Filadelfie. Díky Pennově nevšední toleranci a dobrým vztahům s Indiány, se tato kolonie stala tou nejlidnatější v Severní Americe.
Anglická kolonizace Severní Ameriky byla dovršena roku 1732 založením kolonie Georgie. Tato kolonie byla nejjižnější. Georgie patřila k těm nejlepším koloniím, paradoxně kvůli nedostatku centrální organizace. Její smysl byl hned dvojí: měla chránit před Španěly na Floridě a současně složila jako nová šance pro anglické dlužníky. Duší podniku byl gen. James E. Oglethorpe. Přál si v kolonii sociální spravedlnost, a tak omezil vlastnictví půdy nad 500 akrů a zakázal obchod s rumem a otroky. Georgie se tak stala vyspělou kolonií.