Portugalská Brazílie

22. dubna 1500 spatřil poprvé Portugalec Vasco da Gama. Pojmenoval ji Zemí pravého kříže. V Evropě však se ujal název Brasil (podle dřeva palo brasil). Ponejprve se portugalští panovníci Brazílii příliš nevěnovali: zajímal je obchod s Indií, zlato v Guineji a války, které vedli v Maroku. Prvním projevem portugalského panství v Brazílii bylo vyhlášení monopolu na obchod s dřevem. Avšak nejen Portugalci, ale i jiní Evropané nadále bez souhlasu úřadů těžili „na černo“, tedy ilegálně, brazilské dřevo.

Koruna však dlouho neučinila žádný krok k ovládnutí Brazílie. Vůbec nekála kolonizátory – nebyla pro ně dost bohatá, v zemi vládla chudoba. Kromě chudoby bránila kolonizaci Brazílie také malý počet obyvatel v Portugalsku (koncem 1/3 16. stol. asi 1 125 000 osob, ve Španělsku pak bylo na 7 mi. osob). Král ji tak využíval jako odkladiště nežádoucích osob.

Zvýšením zájmu o Brazílii bylo podníceno španělským a francouzským zájmen o tuto oblast. Král byl přesvědčený, že pokud nechce ztratit Brazílii, musí začít provádět aktivnější politiku. Začal tak projevovat zájem o větší hospodářské a kolonizační využití Brazílie.

Skutečným počátkem kolonizace Brazílie je považována králem Janem III. vyslaná výprava pod vedením Martima Alfonsa de Sousa proti francouzským korzárům. Úspěšně bojoval proti pirátům, prozkoumal velkou část brazilského pobřeží a založil první brazilská města São Vicente a Piratiniga. Král se v září 1532 rozhodl na pruhy rozdělit území Brazílie na 15 dědičných kapitanátů. Majitelé kapitanátů donatarios měli enormní politická a jiná výsadní práva. Tento systém však nesplnil očekávání Jeho Výsosti. Kapitanáty byly příliš rozsáhlé, osady byly vystaveny častým útokům Indiánů a cizinců zapříčinili zchudnutí některých feudálů.

Král poznal, že kolonie potřebují centralizovanou moc, a tak v roce 1548 zřídil úřad generálního guvernéra (jmenoval různé úředníky, staral se o budování pevností, organizoval výpravy za nerostným bohatstvím země, rozhodoval ve všech vojenských záležitostech, jeho zákonodárná moc byla omezena příslušnými královými instrukcemi). První guvernér Tomé de Sousa založil dobře položené město, jež se později stalo na dlouhou dobu hlavním městem Brazílie. Donatarios tím přišli o většinu svých práv. Dále byly zřízeny funkce vrchního soudce, hlavního pokladníka a poradce guvernéra.

Pro správu Brazílie nebyl (na rozdíl od Španělského království) zřízen speciální orgán, který by se zabýval problémy Brazílie. Zvrat nastal po sjednocení Iberského poloostrova pod jednoho krále, Jeho Výsosti Filipa II. V Lisabonu nejprve založil v roce 1561 Finanční radu (Conselho da Fazenda). Finanční sprava kolonií byla tak zcela oddělena od moci výkonné. V roce 1604 založil už Radu pro Indie (Conselho da India). Dostala do působnosti nejen Brazílii, ale i Indii, Guineje, území Zeleného mysu a ostrova São Tomé (Svatý Tomáš). Na rozdíl od Španělska se nestala jediným orgánem pro správu. Dělila se o ni s Finanční radou, de iure ministerstvem spravedlnosti, apelačním soudem a úřadem pro náboženské problémy. V roce 1614 byla Rada pro Indie zrušena a na její místo byla postavena Rada pro zámoří (Conselho Ultimarino).

V samotné Brazílii spočívali habsburské reformy ve zřízení Nejvyššího apelačního doudu v Bahíi (1609). Dále byly kapitanáty Espirito Santo, Rio de Janieiro a São Vicente sjednoceny pod vlastního guvernéra. Roku 1613 byly opět začleněny do Brazílie. V roc 1621 nastal zase organizační obrat. Několik provincií bylo zase Brazílii vyňato a utvořilo samostatný právní celek. Samostatnost nového útvaru skončila až v roce 1774.

Honba za úřady v koloniích byla provázena úplatky. Funkce byly využívány pro své obohacení a využití.

Církev byla v Brazílii podřízena králi, jenž nad ní získal od papeže patronátní právo. Zprvu byla Brazílie podřízena biskupství na Madeiře a arcibiskupství v Lisabonu. Roku 1551 bylo v Bahíi na žádost krále Jana III. zřízeno první brazilské biskupství. V roce 1677 bylo založeno biskupství v Olindě a Rio de Janeiru a bahíjské biskupství bylo povýšeno na arcibiskupství. V tomtéž roce bylo zřízeno biskupství v Maranhãu náležející arcibiskupství v Lisabonu, stejně jako biskupství v Pará založené roku 1719. V 18. století byla založena další dvě biskupství (São Paulo a Mariana) podřízená arcibiskupství v Bahíi.