Začátky osidlování a příchod puritánů do Nového světa
První osady
Anglie (později Velká Británie) byla v dobývání a obsazování nových území značně pozadu. Občasné zprávy o evropskými velmocemi nenarušeného území přicházeli, od námořníků hledající novou cestu do Indie a námořníků a rybářů, jež zabloudili až k pobřežím Ameriky, přicházeli, ale Anglie neměla síly a prostředky na kolonizaci. Způsobené to bylo Válkou růží, která končila pouze sedm let před Kolumbovým objevem. Teprve až za královny Alžběty I. (1558 – 1603) byla Anglie schopna konkurovat ostatním evropským velmocem.
Severní končiny kontinentu nebyly osídlené vyspělými Indiánskými civilizacemi, jež by bylo možné plenit. Nenacházeli se tu žádná bohatá ložiska zlata. Panovali tu na rozdíl od karibské oblasti krutější zimy. Byla tu menší úrodnost než v Jižní Americe. Na druhou stanu ale Severní Amerika nabízela rozsáhlé lesy poskytující dřevo a dobré podmínky na lov, z lovu dostávali kolonisté maso, ale i kožešiny, se kterými se dalo dobře obchodovat. Byly tu pobřežní vody plné ryb, a nová půda lákala novými plodinami. Navíc byly anglické úřady hodně daleko, a tak se do vzdálených kolonií mohli stěhovat trestanci, příslušníci jiných náboženských sekt a další nespokojenci za vidinou lepšího života.
Roku 1587 zamířila do Severní Ameriky první kolonizační výprava pod vedením sira Waltera Raleigho, velkého oblíbence královny Alžběty. Objevenou zemi nazval na počest (údajně) panenské královny Alžběty Virginie. Prvních 117 osadníků včele s guvernérem Johnem Whiteem založilo osadu na ostrově Roanoke. Kolonisti byli špatně zásobeni, a když zprvu dobré vztahy s místními Indiány se vyhrotily, náčelník Wingin jim nechtěl poskytnout jídlo, tak na ně zaútočili a jídlo si vzali. Indiáni považovali bílého muže za nadpřirozenou bytost, jelikož na nemoci, které sem byly z Evropy přivezeny, Indiáni umírali. Indiáni věřili, že je to tím, že se provinili vůči kolonistům. Guvernér John White zanedlouho opustil osadu a vrátil se do Anglie. Když se po několika letech vrátil do osady, nenalezl zde živou duši. Čím to mohlo být? Padli za oběť Indiánům či některé kolem plující španělské lodi? Nebo snad kolonisté nalezli útočiště u spřátelených kmenů? A vůbec z jakého důvodu to asi bylo?
K založení první úspěšné osady došlo až roku 1607 (o rok dřív byla králem Jakubem I. založena Virginská společnost, která sdružovala akcionáře, doufající v rychlý a velký příjem peněz z obchodu s Novým světem), kdy se kolonisti dostali do zátoky Chesapeake ve Virginii. Zde založili osadu, na počet krále Jakuba I. pojmenovanou, Jamestown. Z počátku zásobování kolonie vázlo a ještě k tomu většina obyvatel osady byly „gentlemani“, kteří nemohli pracovat na poli kvůli svému „vznešenému“ původu. Oni totiž přišli pátrat po zlatě. Potom se ovšem do čela kolonie postavil guvernér John Smith. Zamezil takovému chování a vydal se na obchodní cestu k tamějším algonquinským kmenům Indiánů. Tehdy vznikla první americká legenda: Smithův doprovod Indiáni pobyli, Smitha zajali a přivedli ho do indiánské vesnice Werowocomoco. Tady ho chtěli (údajně, dnes to odborníci klasifikují jako přijmutí do kmene) zabít. Ovšem ho zachránila indiánská princezna, dcera náčelníka Powhattova, Pocahontas, která přemluvila svého otce, ať ho pustí. Roku 1622 podnikli Indiáni útok na Jamestown. Dělo se tak asi z důvodu, že Angličané se jim nepřizpůsobí a ještě vrůstají jejich požadavky na půdu. Při tomto krvelačném útoku zemřela třetina kolonistů. Vztahy s Indiány se nikdy již nevrátili na dřívější úroveň. Anglická vláda znepokojená situací rozpustila Virginskou společnost a Virginie se stala královskou kolonií.
Puritáni v Novém světě
John Smith se na následky zranění musel vrátit zpět do Londýna. Před tím ještě stihl prozkoumat pobřeží na sever od Jamestownu. To se stalo dávno před útokem domorodců proti kolonistům. Zatím v Anglii stále početnější skupina Puritánů neustále požadovali reformaci anglikánské církve. Jakub I. jim příliš nakloněn nebyl, a tak se radikální puritáni vydali do tolerantního Nizozemí. Tam to však neshledali dobrým útočištěm (jejich děti nebyly ochotné se v kosmopolitním městě řídit starozákonní morálkou). Proto požádali o patent u Virginské společnosti na území v Novém světě. Král byl potěšen, jelikož se tak mohl zbavit nežádoucích individuí v podobě puritánů (to byl veliký rozdíl od politiky Francie, která do kolonií pouštěla pouze prověřené katolíky).
V září roku 1620 vyplulo na lodi Mayflower 101 Poutníků (tak se puritáni začali nazývat) směrem do Ameriky, do Nového světa. Novou osadu založili poněkud severněji, než původně plánovali, v místě známém jako Plymouth. Zde pak Poutníci uzavřeli slavnostní smlouvu (Mayflowerskou), kterou se zavazovali dodržovat zákony obce.
I přes velkou snahu Poutníků byla první zima pro ně hodně špatná. V zemědělství se nevyznali. Hladomor udeřil. Zemřela jich polovina. Proto jim svou pomoc nabídl domorodec Tisquantum, který již znal Angličany (byl zavlečen do Londýna a poté sloužil kapitánům při objevování pobřeží). Sjednal smír Poutníků s ostatními kmeny. Indiáni jim ukázali, jak se pěstuje kukuřice, kde jsou nejlepší loviště ryb atd. Sklizeň byla toho roku tak dobrá, že Poutníci pozvali za vděčnost Indiány na dožínkovou slavnost. To byl první Den díkuvzdání, Thanksgiving day.
Ale ani zde nevydrželi dobré přátelské vztahy s domorodci dlouho. Jeden náčelník prorokoval, že cizinci se šíří a zabírají jejich půdu. Odveta Poutníků byla krutá. Na 400 Indiánů povraždili.