Právní postavení kolonií
Smlouvu o objevování s Kryštofem Kolumbem sjednala a podepsala královna Isabela Kastilská, tudíž všechny nově objevené kolonie se staly majetkem pouze královským. Do záležitostí kolonií nesměla zasahovat ani Rada pro Kastilii ani Kortesy (parlament).
Jelikož byly kolonie vlastnictvím panovníkovým, znamenalo to, že měli koloniální provincie stejné postavení jako Kastilie. Spojeny byly pouze králem a jeho suverenitou. Proto taky se v koloniích nemohla vyvinout tak mocná šlechta, jako v Aragónsku.
Rozhodnutí začlenit Nový svět pod přímou svou vlastní správu opakovaně činili kastilští, později španělští, králové a královny, počínaje královnou Isabelou konče Karlem II. v roce 1680. Neustále se zavazovali jménem svým i svých potomků, že se nikdy nevzdají práva a privilegií na takováto území, že Nový svět zůstane právním celkem a nebude nikdy darován ani rozdělen. Tím opakovaně potvrzovali všemocnost Koruny v záležitostech Ameriky, která však, byť značná, nikdy nebyla absolutistická.